Mnoho dnešních slunečních hodinářů se při své práci zamyslí a odhaduje, jak asi naši předci sluneční hodiny navrhovali. Před několika stoletími neměli k dispozici výpočetní techniku, neměli mapy, neznali souřadnice (dnes GPS) a nebyl časový signál.
Jednou z historických osobností, které se proslavily v gnómonice je Giovanni Francesco Zarbula - blíže viz odkaz tvůrci slunečních hodin.
Prezentace o jeho hodinách a způsobu, jak je navrhoval grafickou metodou, snad obletěla celý svět.
Nemusíme však hledat vzory ve Francii či Itálii, kde Zarbula působil.
V roce 1778 v Augsburgu vyšla kniha Die Kunst Sonnenuhren auf das Papier oder eine Mauer zu zeichnen (Umění navrhnout sluneční hodiny na papír nebo zeď). Po 200 letech byla vydána "v reedici"
v Lipsku. Tuto knihu si lze zapůjčit v odborných knihovnách u nás. Většina němčinářů si v ní stejně moc nepočte, protože kniha je psaná švabachem.
Knihu lze zakoupit v internetovém knihkupectví Amazon. Oskenovaný text knihy můžete stáhnout a pak si sami ověřit správnost publikovaných postupů.
Abych mohl ověřit správnost postupů v knize uvedených, zvolil jsem několik konkrétních příkladů - vodorovné, svislé jižní, východní a vertikální s inklinací -25°. Hodiny jsem řešil jednak výpočetním programem SHC, jednak dle výše uvedené knihy. Velice mne zaujala shoda výsledků pro zvolené konkrétní příklady.
Rád se s vámi podělím o svá zjištění prezentací, kterou jsem uvedl na semináři při setkání příznivců slunečních hodin v Soběslavi.
Několik poznámek k textu knihy.
Míry používané v 17. století nepoužívaly desítkový systém, ale dvanáctkový. Nejmenší délkovou jednotkou byla čárka. Délka dvanáct čárek odpovídala délce 1 palce. Délka dvanácti palců (144 čárek)
odpovídala délce jedné stopy. Délkové míry České zemské (pražské) z počátku 17. století se lišily od Dolnorakouské (vídeňské) míry. Blíže viz například
stránky. Tzv. vídeňská soustava byla zavedena později jako jednotná celorakouská (ve Slezsku od r. 1750,
na Moravě od r. 1758 a v Čechách od r. 1764). Platila pak do r. 1876. Blíže viz knihy Hora - Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí, díl 5. (7.), Baronet & Via Facti, Praha 1996 (1998).
Pokud chtěl někdo použít knihu k návrhu slunečních hodin, potřeboval znát zeměpisnou šířku stanoviště budoucích hodin. V době vydání knihy bylo obtížné zeměpisné souřadnice pro stanoviště hodin zjistit. Z tohoto důvodu byla v knize uvedena jména 240 měst s jejich zeměpisnou šířkou.
V současné době zjišťovat azimut stěny pomocí kompasu by byla pošetilost. Kromě magnetické deklinace by výsledek byl ovlivněn přítomností kovových předmětů v okolí (ocelové armatury, parapetní lišty, střešní svody/okapy atd.). V tehdejší době na domě tolik kovových dílů nebylo a přesnost zjištěného výsledku dostačovala. Přesnost časového údaje odečteného ze slunečních hodin nebylo možno ověřit.
Přeci jen některé nedostatky lze v postupech uvedených v knize najít:
kliknutím na šipku