Monumentální sluneční hodiny

Dne 4. října 2005 jsem obdržel mail od tamější osobnosti s žádostí o spolupráci při návrhu nových sluneční hodin v Malém Smokovci. Hodiny by měly harmonicky navazovat na Sinajskou kapličku.

Měly by stát na pozemku proti ní, být zajímavě ztvárněné a atraktivní, aby turisticky pozdvihly Malý Smokovec, katastrálně spadající pod obec Nová Lesná.

Pro Vaši představu, kde hodiny hledat, uvádím GPS souřadnice: 49°07'23.1"N, 20°15'10.3"E. Chcete-li se podívat kde je toto místo na mapě v Seznamu, pak klikněte zde.

Parcela pro hodiny má plochu 235 m², maximální šiřka je 12 m délka 30 m, převýšení je 1,6 m. Nabízel jsem různá řešení, například zemní vodorovné či analematické hodiny.

V 10. mailu (13. října 2005) byl vysloven požadavek zapojit do projektu architekta. Zvažoval jsem, na koho se obrátit. Rozhodl jsem se spojit s ing. arch. Jaromírou Šimoníkovou, CSc., která již měla se slunečními hodinami zkušenost. Projektovala hodiny v areálu VŠ zemědělské v Praze Suchdole, které bych vám chtěl připomenout.

Sluneční hodiny byly navrženy jako odpočivné zařízení pro studenty, situované v blízkosti poslucháren, fakulty ekonomické, agronomické a rektorátu areálu tehdejší Vysoké školy zemědělské v Praze 6, Suchdole. Objekt je stupňovitou pyramidou kruhového půdorysu, se slunečními hodinami na nejvyšším stupni. Horní plochy jednotlivých stupňů, nejširší na jižní straně pro příležitostné sezení studentů, se postupně z východní a západní strany směrem k severu zužují, obdobně jako letokruhy stromů. V místech celých hodin jsou po části obvodu horního stupně osazeny trojboké jehlany se základnou rovnostanného trojúhelníka. Vlastní jehlany, jejichž sklon a celková výška se mění s proměnnou šířkou stupňů, tvoří zároveň zábranu proti přepadnutí, která byla požadována. Tyčkový ukazatel, ačkoliv byl opatřen podporou, byl posléze vedením školy odstraněn z bezpečnostních důvodů, s tím že přibližným ukazatelem může být i stojící osoba.

Od října 2005 začala spolupráce s architektkou. Nastala výměna informací a její seznamování se s dosud sdělenými požadavky či představami. Dne 12. listopadu jsme se s p. architektkou poprvé sešli.
Hledali jsme výtvarné řešení, které by svou kompozicí odpovídalo umístění pod velehorami. Tehdy jsme dospěli k rohodnutí,že objekt se slunečními hodinami bude mít tvar jehlanu.

Během následujících měsíců jsme na návrhu hodin pracovali. Několikrát jsme změnili tvar jehlanu a jeho velikost. Práci jsme zintenzivněli, jakmile jsme dostali potvrzení z obecního úřadu v Nové Lesné, že mají o takové monumentální dílo zájem.

Následovaly další maily, setkání s architektkou a upřesňování. Zpracovali jsme Návrh a koncem dubna 2006 se rozjeli na místo samé. Zde jsme vysvětlovali naše záměry a seznamovali zadavatele s detaily Návrhu.

Od předání projektu jsme čekali na informace ze Slovenska. Podmínky realizace včetně termínu plně závisely na slovenské straně. O prázdninách 2007 jsem strávil v této oblasti část dovolené. Myslel jsem, že uvidím alespoň rozpracované dílo. Pohled na místo budoucích hodin byl prakticky shodný s podmínkami v dubnu předchozího roku.

Teprve září 2008 byly zahájeny zemní práce.

Z důvodu omezených finančních prostředků nebyla dodržena technologie, použitý materiál a postup prací. Fotodokumentace zachycuje postup prováděných prací tak, jak byly prováděny.

Na betonovém základu bylo vytvořeno jádro.

Bylo vytvořeno bednění a do něho byla vtlačena betonová směs.

Do konce roku byl dokončen betonový skelet.

Stavbu bylo nutno před nástupem zimy přerušit a zabezpečit. Na jaře 2009 mohla stavba pokračovat.

Nyní se na jehlan doplní kalendářní čáry a provedou se další dokončovací práce.

Většina konverzace mezi Hradcem Králové (mnou), Prahou (ing. Šimoníková) a Novou Lesnou byla formou mailů, několika telefonátů a návštěv v Praze a jednou v místě samém. V dubnu 2006 jsem si udělal statistiku e-korespondence: 74 mailů doručených a 89 odeslaných. Další statistiku jsem již neprováděl.
Věřím, že výsledek našeho úsilí za to stojí.

Iniciátor pořízení hodin pan Vdovjak plánoval uspořádat slavnostní odhalení hodin po provedení terénních úprav a zatravnění. Pro tento akt zvolil neděli těsně před letním slunovratem - 20. 6. 2010 ve 12.00 hod. V těchto dnech byla obloha zatažená a každou chvíli byly přeháňky. Nejinak tomu bylo během dopoledne před slavnostním odhalením. Organizátoři měli obavy a začali se promýšlet různá alternativní řešení.

Slavnostní akt zahájil starosta Štefan Bako. Poděkoval předchozímu starostovi Jánu Mikolajovi, který má na prosazení a schválení záměru vybudování hodin velké zásluhy. Slovo dostal iniciátor vzniku hodin Milan Vdovjak.

O zvoleném architektonickém řešení promluvila Ing. Jaromíra Šimoníková. O gnómonickém řešení jsem hovořil já.

Pak si přítomní prohlédli jednotlivé detaily hodin. Díky tomu, že asi čtvrt hodiny před zahájením pršet přestalo a chvílemi svítilo i slunce jsme si mohli ověřit funkčnost hodin.

Když odešla většina přítomných, hlavní aktéři se nechali spolu vyfotit (zleva já, pan Vdovjak a ing. Šimoníková).

Zhotovitel Peter Kuchár (kameník) se akce nezúčastnil. Dobře si byl vědom nedostatků, které bychom mu mohli při setkání vytknout.

Objekt se slunečními hodinami sestává ze 3 částí: vlastní objekt slunečních hodin, objekt s pohledovou orientací na hlavní hřeben Vysokých Tater a prvky k usednutí.

Tvarová koncepce objektu slunečních hodin vychází z pravidelného trojbokého jehlanu s délkou základny 7 m a výškou jehlanu 2,3 m. Sklon stěn měl odpovídat zeměpisné šířce. Jehlan je obložen deskami z broušeného kamene. Na severovýchodní stěně je uvedená sentence "Nihil sine sole" - "Bez slunce nejsme ničím". Na dlažbe je vyznačen místní poledník. Objekt obsahuje hned troje sluneční hodiny.

V následujícím se s jejich řešením a funkcí postupně seznámíme.

Jižní sluneční hodiny

Přímo k jihu míří jedna ze stěn jehlanu. Hodiny byly původně navrženy jako polární jižní hodiny. U nich jsou hodinové čáry navzájem rovnoběžné a navíc rovnoběžné s hranou stínového ukazatele.

Bohužel se před lepením hodinových čar zjistilo, že sklon stěn jehlanu se od zeměpisné šířky liší. Číselník jsem proto přepočítal a vydal rovněž pokyny k úpravě ukazatele. Hodinové čáry díky tomu nejsou navzájem rovnoběžné, ale mírně se rozbíhají.
I těleso ukazatele není přesný kvádr, ale má tvar lichoběžníku.

Na číselníku jsou hodinové a půlhodinové čáry vyznačeny pásky nerezové oceli. Stínovým ukazatelem je žulová deska osazená kolmo na jižní stěnu. Hodiny jsou vyznačeny arabskými číslicemi pro letní čas, římskými pro zbytek roku.

Západní sluneční hodiny

Ze západní strany je jehlan "vyříznut". Západní hodiny jsou umístěny na takto vytvořené svislé stěně ve tvaru trojúhelníku. Stínovým ukazatelem je žulová deska osazená na stěnu kolmo se sklonem zeměpisné šířky stanoviště. Hodiny ukazují pouze čas odpoledne. Na číselníku je uveden latinský nápis: "Tempus aestivum" - "Čas letí".

Štěrbinové polední hodiny

Třetí hodiny jsou polední. Jejich účelem je přesně stanovit okamžik místního poledne. Ukazatelem hodin je štěrbina ležící v rovině místního poledníku, prochádzající jižní stěnou. Ukazují pravý místní čas. Stopa světla slunečních paprsků prochází touto štěrbinou jednou denně - v okamžiku pravého místního poledne a dopadá na čáru místního poledníku vyznačenou v dlažbě. Okamžik pravého místního poledne nastává v okamžiku, kdy je světelná stopa na zemi propuštěná štěrbinou nejširší. Slunce je na své pomyslné dráze nejvýše, svítí přímo z jihu a od této chvíle začíná klesat.