O existenci hodin v zahradě u Bredovského letohrádku poblíž Jablonného v Podještědí jsem se dozvěděl náhodně díky tomu, že jsem jedním z administrátorů e-katalogu slunečních hodin. Dostali jsme foto údajných slunečních hodin.
Nebyl jsem si jist, zda se skutečně jedná o sluneční hodiny. Radil jsem se proto s kolegy, zda údajné hodiny do katalogu vložit či nevložit.
Vzhledem k tomu, že stín ukazatele v době pořízení snímku (dle EXIF) korespondoval s polohou hodinových čar, dohodli jsme se, snímek vložit.
Sháněl jsem informace, kde se dalo. Obrátil jsem se o pomoc na obecní úřad v Jablonném v Podještědí.
Nasměrovali mne na kastelánku hradu Lemberk, který je ve správě NPÚ. Od ní jsem se dozvěděl, kdy, a za jakých souvislostí hodiny vznikly.
Podrobnější informace o sochařském sympoziu jsem dohledal ve "Fontes Nissae/Prameny Nisy". Je to periodikum, které vychází od roku 2000 a vychází dvakrát ročně.
V jednom z čísel jsem našel informaci o podmínkách vzniku hodin - zdroj: Lemberk international sculpture Lemberk, 1991, Praha, Nadace Lemberk 1991; brož. 36 s.; textová část Marie Judlová; překlad Diana Kesslerová, Tim Whipple
V roce 2019 byl číselník hodin zarostlý mechem, lišejníky a dalšími rostlinami - viz následující snímky.
Jak jsem v rámci pátrání zjistil, sluneční hodiny vznikly v roce 1990.
Tehdy se pan Adzema zúčastnil mezinárodního sochařského sympozia "Lemberk 1990". Sympozia se zúčastilo 11 umělců z Kanady, USA, Francie, Skotska a dva z Čech (Jiří Sopko, Karel Nepraš). Většina autorů umístila své výtvory do zahrady u Bredovského letohrádku poblíž zámku Lemberk. Téma prací bylo libovolné. R. L. Adzema zde vytvořil zajímavé sluneční hodiny.
Zpravidla se "cokoliv" odhaluje slavnostně. Tento případ byl odlišný.
V červnu roku 2019 jsem jel stav údajných hodin ověřit. Bylo to téměř po 30 letech od jejich vzniku.
Neměl jsem jistotu, zda bych dostal souhlas k odstranění nežádoucí zeleně. Doufal jsem, že moje činnost proběhne beze svědků.
Později jsem se dozvěděl, že zcela bez svědků to neproběhlo. O tom ale až později.
Stanoviště hodin - zahrada Bredovského letohrádku - je přístupné jen několikrát během roku, kdy se v zahradě konají kulturní či společenské akce.
V rámci projektu "Gallasové/Clam-Gallasové, noblesa severních Čech" byla zahrada přístupná veřejnosti dne 8. 6. 2019. Akce jsem využil pro utajené znovuodhalení slunečních hodin.
Přijel jsem "vyzbrojen" špachtlí a igelitovou taškou. Myslel jsem, že moje činnost proběhne v naprostém utajení.
Využil jsem času, před komentovanou prohlídkou, kdy byla zahrada přístupná veřejnosti. Předpokládal jsem, že zájemci o zahradu počkají na komentovanou prohlídku.
Stav zarostlých hodin před mou činností je patrný z následujících snímků.
Pomocí špachtle jsem odstranil mech, kapradí a další nežádoucí "zeleň". Odstraněný materiál jsem vložil do igelitky a odnesl na místo, kam se zde ukládá obdobný odpad. Celé jsem to několikrát zopakoval.
Pak již byl číselník hodin v celém svém rozsahu vidět.
Bohužel Sluníčko nesvítilo a blížil se čas odpolední komentované prohlídky.
Zúčastnil jsem se dopolední komentované prohlídky a doufal, že budu moci vyfotit hodiny jak "tikají" (až budou nasvíceny sluníčkem) později.
Po rozhovoru se šéfem bývalé nadace Lemberk, která je vlastníkem hodin, jsem se vrátil do zahrady.
Komentované prohlídky byly plánovány na 11:00 a 14:00 hod. Zahradou nás provázela Mgr. Renata Tišerová z Územního odborného pracoviště v Liberci.
První prohlídka byla pro Mgr. Renatu Tišerovou nácvikem. Ve 14:00 hod se prohlídky zúčastnil její šéf. Odpolední prohlídka byla oficielnější a s přípitkem. Slovo dostali i další aktéři akce.
Několik snímků z dopolední prohlídky pro dokreslení atmosféry.
Ze snímků je patrné, že z důvodu neudržovanosti (a bezpečnosti návštěvníků)
je pochopitelné, že je zahrada pro veřejnost běžně uzavřená.
Odpolední část jsem fotil jen chvíli. Začalo svítit Slunce a tak jsem běžel fotit hodiny.
Dozvěděl jsem se, že jedna z účastnic fotila hodiny a občas se jí v záběru vynořila část mého těla. Jinými slovy, byl jsem vyfocen 'při činu'.
Aby stav hodin pro fotografování byl co nejlepší, vyškrabal jsem hlínu z číslic. Pak jsem si šel vypůjčit do pokladny smetáček, abych vyškrabanou hlínu vymetl. Přiznal jsem, co budu smetáčkem ometat. Takže jsem svou činnost nakonec přiznal.
Když se kolem 14:30 hod obloha "protrahla", mohl jsem hodiny vyfotit při jejich činnosti.
Konečně jsem pořídil foto, které zachycuje činnost hodin a vystihuje výtvarný princip jejich řešení.
Autora jsem vyzval, aby hodiny přihlásil do mezinárodní soutěže tvůrců slunečních hodin, která je pořádána v Itálii.
kliknutím na šipku