Každé sluneční hodiny mají svou historii. U některých je relativně krátká u některých po několik století.
Janové a Antonín Engelbrechtové patří mezi jedny z mála staročeských slunečních hodinářů, jejichž signaci lze na hodinách spatřit. Díky spolupráci s astronomy jejich díla vynikala vysokou gnómonickou úrovní. Vynikaly i výtvarným řešením.
Pracím Engelbrechtů, včetně uvedení odkazů na literaturu, se věnuje samostatná stránka.
Během léta 2002 byla ve Dvoře Králové nad Labem provedena obnova fasády radnice. Provedla ji firma Kašpar – obnovy a restaurování.
Akademický sochař Jiří Kašpar před zahájením prací hledal historické materiály dokumentující dřívější vzhled radnice. V rámci toho našel v Geislerově sbírce odboru kultury ve Dvoře Králové dobové fotografie a pohlednice z přelomu 19. a 20. století (okolo roku 1900). Tehdy měla radnice jedny funkční sluneční hodiny na jižní fasádě a druhé bez číselníku na západní zdi. Po bližším zkoumání jižních hodin jsme zjistili, že mají signaci: “Jan Engelbrecht” a je na nich letopočet 1797 nebo 1792. Žádný z pramenů však sluneční hodiny "z dílny" Engelbrechtů ve Dvoře Králové neuvádí. Jinými slovy bylo to bombastické zjištění – hodiny J. Engelbrechta byly i ve Dvoře Králové.
Ještě do 3. 9. 2002 byly na radnici v 1. patře umístěny sluneční hodiny dle návrhu J. Mužíka. Ale ty byly umístěny mezi 2. a 3. oknem zleva ve výšce 4,95 m nad zemí a jejich číselník byl kruhový o průměru 0,5 m.
Stínový ukazatel byl vybaven stínovou kuličkou (nodus). Ta se užívá zpravidla pro činnost kalendária (část číselníku s datovými čárami či čárami pro vstup do zvířetníkových znamení). Přesto číselník obsahoval jen hodinové čáry pro celé hodiny od osmé ráno do třetí odpoledne.
Rád jsem se na návrhu repliky podílel. Požadavkem bylo navrátit hodiny mezi 3. a 4. okno v jejich původní velikosti a výtvarném řešení.
Početní návrh nasvědčuje tomu, že stínová tyč je dochovaná z původních hodin Engelbrechta.
Odborný restaurátor našel i místa paty ukazatele (místo vetknutí do zdi) a podpěry v jejich původním umístění. Bohužel podpěra byla zdeformována do tvaru, který ji určil autor hodin s kruhovým číselníkem. Pomineme-li menší chybu, která tím vznikne, lze ji použít.Jedinými ověřitelnými údaji z kterých bylo možno při návrhu číselníku vyjít je azimut stěny, vzdálenost stínové kuličky od paty ukazatele a zeměpisné souřadnice stanoviště. Azimut stěny byl zjištěn -8°
33¢ , vzdálenost 390 mm. Pro výpočet jsem použil následující souřadnice: zeměpisné šířku 50° 25¢ 59² a délku 15° 49¢ 01². Při návrhu výtvarného řešení číselníku jsem vycházel z digitální zvětšeniny číselníku J. Engelbrechta a charakteristických prvků z jeho dalších hodin.
Navrhl jsem signaci J. Engelbrechta na nových hodinách ponechat. Vím, že je to troufalost, ale na druhou stranu – podobají se ještě hodiny v Litoměřicích a Pelhřimově původnímu vzhledu Engelbrechtů? Kdyby původní hodiny ve Dvoře Králové přetrvaly, kdo ví, jaký by dnes měly vzhled. Protože replika vznikla v roce 2002, doporučil jsem uvést na hodinách dva letopočty: 1797 – 2002.
“Navrácené hodiny” jsou ve výšce cca 5,2 m nad terénem, mezi 3. a 4. oknem, se šířkou 1,86 a výškou cca 1,9 m. Ve shodě s původním číselníkem jsou zakresleny hodinové čáry pro celé a půlhodiny. Jsou vyznačeny obratníky a rovnodennost.
Velice mne překvapilo, když jsem se v září 2016 dozvěděl, že v současné době je zakázku na obnovu historických významných hodin (třeba z 18. století) nutno vysoutěžit. V říjnu se na mne obrátila jedna z firem, která o zakázku soutěžila. Zpracoval jsem podklady pro restaurátorský záměr, který byl součástí dokumentace ke stavebnímu povolení. V rámci součinnosti jsem také nabídl výrobu a instalaci kovových dílů.
Koncem srpna jsem se rozjel do Olomouce. Provedl jsem měření svislosti zdí v jednotlivých místech budoucích hodin a měření azimutů pomůckou.
Natočení stěn (azimut) a záklon od svislého směru se díky starobylosti stavby na shodné stěně vzhledem k její křivosti liší i o několik stupňů.
Protože jsem zjistil, že restaurátor prakticky o slunečních hodinách nic neví, uvedl jsem ho do "tajů" slunečních hodin. Byl to jakýsi rychlokurz.
Od historika umění a památkáře PhDr. Leoše Mlčáka jsem dostal snímky Státního památkového ústavu v Olomouci s někdejším vzhledem hodin. Kromě dvojice samostatných hodin z dílny Engelbrechtů byly v minulosti na radnici i nárožní hodiny s habsburskými motivy.
Hodiny jsem spočítal jako by se jednalo o nové. Do výpočtů jsem musel zahrnout i křivost zdí.
Dochované snímky restaurátor Mgr. Radomír Surma fotogrammetricky zaměřil, dal je do poměru s proporcemi radnice, a s přesností na tři až čtyři centimetry získal původní rozměry slunečních hodin.
Proporce jednotlivých částí číselníků musely odpovídat těmto měřením. Každé hodiny jsem musel několikrát přepočítat a porovnávat se vzhledem někdejších hodin.
V říjnu 2019 jsem předal podklady a spolupráci s restaurátorem ukončil. O průběhu prací jsem od té doby informován nebyl a byl jsem na tom stejně jako kolemjdoucí. Čekal jsem, až plachta umožní vidět alespoň část.
Se vzhledem hodin se veřejnost seznamovala (i já) postupně, jak bylo demontováno lešení a snímány plachty. Nejprve bylo možno spatřit JV samostatné hodiny, pak JZ samostatné hodiny a "slavnostně" byly pak odhaleny nárožní hodiny.
Snažil jsem se, aby replika Engelbrechtových hodin odpovídala co nejvíce historické předloze. Škoda, že jsem nemohl průběh v poslední fázi ovlivnit.
Koncem června 2020 mi pan Surma sdělil, že pokračoval s jiným slunečním hodinářem. Škoda, že to nesdělil dříve. V žádném z článků či vystoupení jsem žádné jméno spolupracujícího hodináře neviděl.
K výslednému provedení hodin z dílny Engelbrechtů mám několik připomínek:
Své připomínky jsem sdělil památkářům. Jejich názor na připomínky neznám.
Možné naznačení křivek pro kalendářní období, kdy je den a noc dlouhá celočíselným násobkem hodin, je uvedeno na následujícím obrázku.
Vždy jsem si myslel, že povolání restaurátora je spojeno s návratem (restaurací) do někdejšího stavu. Zaujalo mne, že restaurátor v médiích říká: "Jejich podoba ale není na žádném z dokumentů zachycena natolik detailně, abych je mohl jednoduše a doslovně zrekonstruovat. Výsledek tedy musí být novým autorským dílem, které vychází z toho, co lze z dobových zobrazení vyčíst". Je zde uváděn jako autor novodobé podoby hodin. V jiném vystoupení říká restaurátor: "Dvoje jsou klasické, ty třetí, nárožní, jsou svým typem a velikostí opravdu unikátní. Vycházel jsem z dobových fotografií z 19. století, ale ze sedmdesáti procent jsem hodinám vložil autorskou licenci".
Pracoval jsem s řadou restaurátorů, ale dosud se všichni povznesli nad to, že si některé detaily museli domýšlet, a smířili se s tím, že jejich jméno nebude na hodinách uvedeno.
Podíváme-li se na hodiny pozorně, uvidíme, že "restaurátor" nezapomněl na číselnících původem z 18. století své jméno uvést.
Ve Škvorci mají hned zámky dva a na obou jsou sluneční hodiny. Starý zámek je na adrese Smiřických 1 a nový na adrese Smiřických 2. Tedy stojí proti sobě. Starý zámek stojí na základech hradu, po kterém zbyl jenom hluboký příkop.
O existenci slunečních hodin na starém zámku jsem se dozvěděl náhodně při listování jakési obrazové publikace zabývající se hrady a zámky.
Poprvé jsem viděl zbytek hodin v roce 1994. Tehdy sestávaly z vybledlého číselníku, na kterém se již nepoznal jeho bývalý vzhled, a stínové tyčky vybavené nodem (stínový váleček). Dominanta nevšedního historického i regionálního významu neměla majitele, byla značně zchátralá, opuštěná a zdevastovaná se zarostlou zahradou.
V březnu 2008 mne velmi překvapilo, když jsem viděl, jak je věž rozebírána. Obával jsem se, že snad zmizí celá stavba. Ve skutečnosti to bylo proto, že majitel, který zámek v roce 1994 od obce koupil, začal s rekonstrukcí střechy, kterou ovšem nedokončil a do zámku začalo pršet. V souvislosti s tím se zbortily krovy, propadla střecha a částečně podlahy v jednotlivých patrech. Jihovýchodní zeď bylo proto nutné rozebrat a znovu vyzdít.
Později jsem se dočetl, že 7. ledna 2008 zámek koupil JUDr. Dimitry Eremeev a Monica Salvatore-Eremeev. Od té doby zámek podstoupil množství záchranných prací, které řídí majitel pan Eremeev za dohledu památkářů a ve spolupráci s příslušnými úřady i městyse. Pozornosti se dostává také barokní věži, která byla sesazena a umístěna do příkopu. Zde ji zdobí lešení a řemeslníci nahrazují zkorodované oplechování za nové měděné, částečně jsou vyměněny na věži dřevěné nosníky a dokončuje se renovace původních zámeckých hodin s cimbálem. Zakončení (vrchol) věže bude pokryt plátkovým zlatem.
Starý zámek je nejstarší památkou ve Škvorci. Původně byl postaven jako hrad, poprvé je připomínán v r. 1262. Stavba byla ve 14. století rozšířena na čtyřkřídlý hrad s palácem, kaplí a branou. V letech 1532-50 jej Zikmund ze Smiřic přestavěl na renesanční zámek.
V letech 1860-1864 byl zámek z velké části rozebrán, byla zbořena tři křídla. Starým zámkem nazývané zbytky představují
zbarokizovanou jihovýchodní část s gotickou vstupní branou, přístupnou po kamenném mostě, vedoucí přes někdejší vodní příkop.
Před mostem stojí socha sv. Prokopa z doby před rokem 1735 z dílny M. B. Brauna.
Roku 1890 byla na místě zbořeného gotického paláce postavena škola, která funguje dodnes.
Za dozoru NPÚ a Dr. Pavla Kroupy je projekt obnovy zámku dělen na 4 fáze:
záchrana a obnova střechy, fasád a konzervace stávajícího stavu; opravy interiéru
a stavební úpravy, dostavba vnitřní poloviny jižní budovy. Čtvrtá fáze je
nejistá, představuje dostavbu východního křídla.
Odhalené zbytky základů tohoto křídla jsou patrné z následujících dvou obrázků.
Je zde vidět, že na obdobných základech stojí sousední škola.
Kdykoliv jsem jel okolo, se zájmem jsem sledoval, co se s objektem děje. Při jedné z návštěv Škvorce jsem se setkal s novým majitelem a nabídl mu pomoc, pokud by chtěl obnovit původní sluneční hodiny.
Mou nabídku přijal a pak již začala rutinní práce - změřit azimut stěny, seznámit se s historicky nejstarší dochovanou podobou hodin, vypočítat číselník, zakotvit stínovou tyčku a předkreslit číselník na zeď.
Pak přišla na řadu malířka aby dle vzhledu hodin, který je uváděn v knize z roku 1905,
nakreslila nový číselník.
Protože stínový váleček u takové podoby hodin neplnil žádnou fukci, nebyl na replice obnoven.
Po malbě fasády a rozebrání lešení se sluneční hodiny zaskvěly ve své kráse.
Bohatá historie starého zámku je částečně popsána v literatuře: Podlaha A.: Soupis
památek historických a uměleckých v politickém okresu Českobrodském. Praha 1907.
a v literatuře: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 7,
Praha a okolí, 1. vydání. Praha, Svoboda, 1988.
Historický areál v obci Ostrov poblíž Zbraslavic je cennou ukázkou českého barokního
stavitelství navazujícího na předchozí středověkou tvrz.
Historii Ostrova je možné vysledovat až do 13. století.
Pokud vás zajímá historie zámku Ostrov, podívejte se na stránky hrady.cz.
Na rekonstrukci chátrajícího areálu má značný podíl současný předseda představenstva
a majoritní vlastník holdingu LESS ing. Jan Mičánek.
Firma se sídlem v Bohdanči na Kutnohorsku se zabývala službami spojenými
s obhospodařováním lesů. Během let prošla přerodem až k nynějšímu holdingu
s obratem kolem 6 mld. Kč.
V roce 2004 se vedení společnosti LESS rozhodlo pro odkoupení a následnou rozsáhlou rekonstrukci areálu. Areál byl pečlivě zrekonstruován pro současné potřeby holdingu LESS. Sídlo bylo slavnostně otevřeno 29. 5. 2008.
Obdivuji vše, co ing. Mičánek pomohl vytvořit (socha "Zvěstování Panny Marie", obsáhlá historická publikace o Ostrově; v plánu má také postavit nejvyšší rozhlednu v Evropě neboli "Woodhenge", dřevěnou kopii slavného Stonehenge v Anglii). Jsem hrdý na to, že jsem se mohl podílet na obnově slunečních hodin na jižní stěně zdejšího zámku.
Po vyměření a výpočtu jsem zakreslil polohu čar na zdi. Následně číselník vymaloval Karel Vojtek. Výsledek jsem spatřil při své návštěvě 2. 6. 2008.
Má návštěva byla těsně po slavnostním otevření areálu holdingu LESS, kdy byl celý areál pečlivě zrekonstruován a architektonicky dotvořen.
kliknutím na šipku
přechod na úvodní stránku