Sluneční hodiny Engelbrechtů

Jména zhotovitelů slunečních hodin jsou uváděna na číselnících ojediněle. Jedním z jmen, které lze spatřit na slunečních hodinách přenosných i na pevných stanovištích je Engelbrecht. Buď ve spojení s křestním jménem Johann (Jan) nebo Anton (Antonín).

Jak uvádí Bedřich Polák v lit. [1], Johann Engelbrecht žil v letech 1726 až 1807. Působil v Berouně, do kterého přišel okolo roku 1768. V roce 1779 se zde oženil a v roce 1780 se mu narodil syn Anton. Otec i syn sestrojovali sluneční hodiny, syn již více stojací hodiny než sluneční. Anton se v r. 1814 přestěhoval do Mělníka. Díky spolupráci s astronomy jejich díla vynikala vysokou gnómonickou úrovní.

Na některých hodinách se objevuje jméno Johann Engelbrecht ve spojení s letopočty kolem roku 1700. Vznikla proto domněnka, že existovala celá hodinářská rodina a to po dobu nejméně jednoho století. Jeden z badatelů po historii Engelbrechtů Ernst Zinner v knize [2] uvádí, že Johann Engelbrecht I z Berouna vyráběl sluneční hodiny od r. 1680 do 1684. Výše uvedeného Johanna Engelbrechta považuje za následovníka a označuje jej jako Johanna Engelbrechta II. Další badatelem který pátral v Berouně a v Mělníku po historii Engelbrechtů ve shodné době jako Bedřich Polák byl Dr. Karel Fischer [3]. Ten uvádí charakteristické znaky číselníků přenosných hodin, kterých vyrobili Engelbrechtové několik set. Jsou to jednak francouzské lilie, vyryté v místě každé půlhodiny, jednak dělení nejvýše čtvrthodinové. Podle toho lze prý poznat, že u hodin datovaných do osmdesátých let 17. století se jedná nepochybně falsifikáty. Bezvýsledné pátrání Fischerovo v matrikách Berouna po J. E. žijícím údajně v druhé polovině 17. století názor padělků jen potvrdilo.

Nástěnných hodin zhotovili Engelbrechtové podstatně méně než přenosných. Zatímco Jan dopňoval své jméno na hodinách přídomkem "Berauensis", Antonín připojoval ke svému jménu město Mělník ("Melnica").

V lit. [1] je autorství Jana Engelbrechta uváděno u hodin v Třeboni, Litoměřicích a v Praze na bývalém velkostatku Cibulka v Praze-Košířích, kde také B. Polák hodiny popisuje.

Hodiny na zámku v Třeboni

Čísla jednotlivých hodin jsou psána římskými číslicemi v bohatě řasené stuze. Hodiny udávají čas poloorlojním způsobem v rozsahu od VI. hodiny ranní do VI. odpolední. Nad patou stínového ukazatele je signace autora a letopočet 1795. Kromě celých hodin jsou zde značky pro půlhodiny a krátké rysky pro čtvrthodiny. Na číselníku jsou dále vyznačeny obratníky (slunovraty) a rovnodennost s příslušnými symboly zvířetníkových znamení. Mezi nimi jsou tečkovaně vyznačeny čáry pro dny, kdy délka dne a noci je násobkem celých hodin. Při zimním slunovraru je délka dne - Long: Diei (rozuměj světlá část) 8 hodin a délka (tmavé) noci - Lon: Noctis 16 hodin. V době letního slunovratu je to naopak.

Hodiny na radnici v Litoměřicích

Opět bohatě řasená stuha s římskými číslicemi, poloorlojní časový údaj, dělení hodin po čtvrthodině. Pro porovnání jsou zde dva různé vzhledy číselníků. U staršího číselníku lze přečíst číslice 8 a 12, které stejně jako u předchozích hodin udávaly délku dne. Porovnání nechám na Vás. Mne by jen zajímalo, zda zůstal původní ukazatel včetně umístění stínové kuličky. Polohy obratníků a rovníku jsou totiž na obou číselnících odlišné, ani úhel vetknutí u obou číselníků není shodný.

Hodiny na bývalém dvoře Cibulka v Praze-Košířích

Nevím, jak je tomu dnes, ale před dvěma lety měl tento objekt neujasněné vlastnické vztahy a byl nepřístupný. B. Polák v lit. [5] uvádí, že již v roce 1961, kdy byla provedena oprava fasády včetně slunečních hodin, nebylo možno horní části číselníku obnovit. Došlo totiž ke značnému poškození díky umístění hodin pod okenní římsou a technickému stavu budovy. Nezachovalo se obvyklé zakončení stuhy ani její bohaté řasení, stejně jako letopočet nad nápisem Fec. Ioan Engelbrecht. Polák na těchto hodinách ověřil vysoku odbornou gnómonickou úroveň hodin Engelbrechtů.

Díky katalogizaci se podařilo zjistit další hodiny od Jana Engelbrechta v obci Velemín, Milešov (okres Litoměřice) a Všeradice (okres Beroun).

Další hodiny, které jsou nejspíš dílem J. Engelbrechta jsou k vidění v Saském Plavně. No uznejte - je to jenom náhoda?

Autorství Antonína Engelbrechta uvádí B. Polák [1] u hodin na Křivoklátu, v Pelhřimově a Suchomastech u Berouna. Hodiny také detailně popisuje.

Hodiny na hradě Křivoklát

Na obrázku, který byl pořízen v roce 1997, je odlišný vzhled hodin, než který uvádí lit. [1]. Chybí zde letopočet 1806 i jméno autora. Namísto toho je zde latinský nápis. Popis hodin, který uvádí B. Polák: "Jejich provedení je barevné, karmínově červená stuha s čísly má hnědé kontury, a od zeleného podkladu číselníku je oddělena bílým proužkem. Hodinové přímky, opatřené šipkami, a rysky půl- i čtvt- hodin jsou rumělkově červené, nápis Anton Engelbrecht, letopočet 1806 a čísla hodin, jsou černé." je odlišný.

Hodiny v Pelhřimově

Vzhled hodin, jaký je na foto z roku 1993, již rovněž nespatříte. Stejně jako na Křivoklátu již chybí letopočet a jméno autora. Starý a nový vzhled hodin lze porovnat na samostatných stránkách.

Hodiny v Suchomastech u Berouna

Engelbrechtům B. Polák [1] dále přičítá hodiny v Dobříši, Lemberku a Blatné.

Hodiny na Dobříši

V dalších pramenech [6], [7] jsou uváděny i zaniklé hodiny Engelbrechtů ve Františkových Lázních a Berouně.

Nikdo z těch, kteří se zabývali tvorbou Engelbrechtů, neuvádí existenci slunečních hodin ve Dvoře Králové. Proto je velkým úspěchem obnova hodin od Jana Engelbrechta dle historických fotografií autorem těchto stránek. Jim jsou věnovány samostatné stránky.

V katalogu slunečních hodin najdeme řadu dalších hodin z dílny Engelbrechtů - například v Holoubkově (z r. 1804 - Antonín) nebo Jimramově.

Existují další, které nohly být zhotoveny Engelbrechty, z těch, které již zanikly, jsou to například hodiny v Kosmonosech.

O dílech Engelbrechtů pojednávají například prameny: